Prognostici zatím bez bodu. Čeká nás ohňostroj marnosti?

Podle všech prognóz měla se v prvním lednovém týdnu tohoto památného roku 2023 rozhořet nejžhavější fáze prezidentské volební kampaně. Prognostici tentokrát dopadli podobně jako průběžně dopadají meteorologové, kteří nám nahlásili zimu, leč přišlo novoroční jaro, čehož pružně využila předsedkyně Poslanecké sněmovny k poukazu na to, že Green Deal musí být zachován, ať to stojí, co to stojí, neboť lepší důkaz o oteplování planety abychom pohledali. V téže době zapadla půlka Spojených států takovým množstvím sněhu, že to přineslo nevídaně tragické důsledky včetně mnohočetných lidských obětí. Věci se zkrátka nějak automaticky nevyvíjejí podle odborných scénářů, až se zdá, že nám nezbývá než uvažovat, jestli opravdu žijeme v epoše, kterou by bylo možno nazvat antropocénem, nebo jestli se příroda, kterou jsme tak hrdopyšně ovládli, nerozhodla lidstvo trochu proplesknout, aby se vzpamatovalo.

Ale zpět k prezidentské kampani. První týden roku je za námi a buď to špatně vidím, nebo se žádná žhavá fáze zatím nekoná. Přispívají k tomu výrazně:

1. soudy, které účinně zredukovaly počet uchazečů o nejvyšší státní funkci na snesitelnou devítku, takže bychom si je snad i mohli zapamatovat, kdyby nebyli tak nevýrazní a tak si navzájem podobní; ale i to má výhodu – každý zkušený hospodář vám řekne, že tu drobotinu na dvorku není dobré pojmenovávat, protože pak se do vztahů k těm nebožátkům začnou nesmyslně motat city;

2. agentury pro výzkumy veřejného mínění, jež rozdělily devítku na šestičlennou druhou a tříčlennou první ligu;

3. média, která se dělením obou soutěží poměrně důsledně řídí, takže zatímco prvoligoví borci mají vyhrazen prime time, na druholigové zbývají jen odpolední přestávky mezi zahrádkářskou poradnou a soutěží amatérských kuchařů.