Nad čím plakal Palacký? Stěhování národů už začalo

Sledujte pravidelné páteční Filozofórum Karla Havlíčka na Info.cz.

Před dávnými časy, jen shodou okolností právě 18. března (revolučního roku 1848) měli u Palackých slávu. František – v té době padesátiletý, titulem „Otec národa“ ještě neověnčený – právě vydal první svazek Dějin národu českého v Čechách a v Moravě. Hned v úvodu svého nejproslulejšího díla si trpce stěžuje: „Předkové naši nevalně starali se o duchovní potřeby potomkův svých, zapisujíce málo a zachovávajíce ještě méně. … Právník u nás není více povinen znáti celý svod zákonodárství národního. … Studium starožitností českých, jak vůbec, tak i právních zvláště, zanedbáno jest od dávna na vysokých školách našich.“ Doba se změnila, čas oponou trhal tak dlouho, že mnohá ryze národní témata jsou organicky překonána. Dnes je v našem civilizačním okruhu (za humny to tak docela neplatí) řeč spíše o principu občanském než národním. Jedna věc však změn prakticky nedoznala: „studium starožitností“ je zanedbáváno, jako by neplatilo tisíciletími prověřené poznání, že historie je učitelkou života.